Svaz Čechů v Chorvatsku je nepolitická, samostatná organizace dobrovolně sdružených Českých besed, škol, menšinových institucí a klubů v oblasti kultury, osvěty, umění, vědy a sportu.
Dnešní ústřední instituce české menšiny v Chorvatsku je nástupcem někdejšího „Československého svazu“, který od roku 1921 sdružoval krajany v tehdejším Království SHS.
Sídlo Svazu je v Daruvaru, lázeňském městě, ležícím v Bjelovarsko-bilogorském županství, kde žije většina Čechů v Chorvatsku. Činnost Svazu je bohatá a rozvětvená - spočívá v různých akcích během celého kalendářního roku a je zaměřena na pěstování vlastní české kultury, jazyka a zachování identity. Besedám a školám přitom pomáhají rady - školní, kulturně-osvětová, divadelní, historická, vydavatelská a informační.
Česká krajanská komunita v Chorvatsku finanční prostředky na svou činnost čerpá z chorvatského státního rozpočtu prostřednictvím Rady pro národnostní menšiny RCH, z regionálních a lokálních samospráv a České republiky.
Svazu Čechů v Chorvatsku byla v roce 2002 udělena Cena Jana Masaryka Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky tak ocenilo dobrovolnou, nadšeneckou práci našich krajanů, kteří dělají něco navíc a tím kultivují v lidské komunitě prostředí porozumění a tolerance.
HISTORIE
Počátky české komunity v Chorvatsku jsou spojeny s vyhnáním Turků a vytvořením nové Slavonské hranice podél Sávy a Dunaje. V polovině 18. století se tam situace zlepšila natolik, že mohla začít kolonizace. Hluboké lesy, močály a neobdělávaná půda vyžadovala pilné ruce - tu byli vítáni pracovití a disciplinovaní Češi. Navíc v českých zemích panuje obrovský hlad po půdě a patenty Josefa II. uvolňují nevolnická pouta, takže podmínky k stěhování jsou připraveny.
Stěhování Čechů do Chorvatska trvalo téměř 150 let. Zpočátku (18. st.) probíhalo jednotlivě (dělníci sklářských a jiných manufaktur, řemeslníci, duchovní, vojáci, učitelé, úředníci, lesníci aj.) a pak v několika vlnách většinou zemědělci.
V první intenzivnější vlně (1789-1827) se z Novobydžovska, Chrudimska, Mladoboleslavska, Rakovnicka, Žatecka přistěhovalo několik desítek českých rodin na území Varaždinského generalátu. V roce 1825 přišlo 107 českých rodin do Presadu – dnešního Ivanova Sela, největší české vesnice ve Vojenské hranici. Přišli i do Velkých Zdenců, Ivanovčan, Plavnic, Lamince aj.
Kolonisty láká různými výhodami i šlechta. Hrabě lzidor Janković (1789-1857) a později jeho syn Julius usazují Čechy na Daruvarsku (v Končenicích a Brestově již kolem roku 1826; zakládá se český Lipovec). Rodina Erdödy zve Čechy do okolí Kutiny. Kolem roku 1868 přicházejí Češi na Požežsko (Kaptol, Bjeliševec aj.), v sedmdesátých letech do Hercegovce, Malých Zdenců, Orlovce a Polan. Vznikají české kolonie v Posáví (Jazvenik), Češi osídlují Lipovlany, Krivaj a Muzurač. Poslední přistěhovalecká vlna doznívá kolem roku 1900. Silné české kolonie žily i v chorvatských městech.
Některé osady ve Vojenské hranici osídlené Čechy byly označovány v pramenech jako Boemische Colonie a starousedlíci je nazývaly Pemie – Ivanovu Selu se tak říká dodnes.
POČET ČECHŮ V CHORVATSKU:
rok rok
1880 - 14584 1953 - 25 967
1890 - 27521 1971 -19001
1900 - 31588 1981-15061
1948 - 28994 1991-13 086
